Otázky a odpovědi
Odpovědi (Eureka)
Vztahuje se GDPR na společnosti mimo EU?
Může se na ně vztahovat. Vztahuje se na zpracování v souvislosti s činnostmi provozovny správce nebo zpracovatele v Unii bez ohledu na to, zda zpracování probíhá v Unii či mimo ni.
Na správce nebo zpracovatele, který není usazen v Unii, se vztahuje, pokud zpracovává osobní údaje subjektů údajů, které se nacházejí v Unii, a zpracování souvisí s nabídkou zboží nebo služeb těmto subjektům údajů, bez ohledu na to, zda mají platit, nebo s monitorováním jejich chování, pokud k němu dochází v Unii.
Takový správce nebo zpracovatel musí, až na výjimky, písemně jmenovat zástupce v Unii.
Vztahuje se GDPR na jednotlivce v jejich soukromém životě?
Nevztahuje se na zpracování osobních údajů fyzickou osobou v průběhu výlučně osobních či domácích činností.
Bod odůvodnění 18 popisuje takovou činnost jako činnost bez jakékoli souvislosti s profesní nebo obchodní činností a jako příklady uvádí korespondenci, vedení adresářů a využívání sociálních sítí a internetu v souvislosti s takovými činnostmi.
Dodává, že nařízení se přesto vztahuje na správce nebo zpracovatele, kteří pro takové činnosti osobní povahy či činnosti v domácnosti poskytují prostředky pro zpracování osobních údajů.
Co se považuje za osobní údaje?
Podle čl. 4 bodu 1 se „osobními údaji“ rozumějí veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě (dále jen „subjekt údajů“).
Identifikovatelnou fyzickou osobou je osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména odkazem na určitý identifikátor, například jméno, identifikační číslo, lokační údaje nebo síťový identifikátor, nebo na zvláštní prvky její fyzické, fyziologické, genetické, psychické, ekonomické, kulturní nebo společenské identity.
Podle bodu odůvodnění 26 jsou pseudonymizované údaje, které by mohly být přiřazeny určité osobě na základě dodatečných informací, osobními údaji; anonymní informace se nařízení netýká.
Soudní dvůr toto ustanovení vyložil; jeho rozsudky jsou uvedeny v části Judikatura na stránce článku.
Jaké jsou hlavní zásady GDPR?
Stanoví je článek 5. Osobní údaje musí být:
- zpracovávány korektně a zákonným a transparentním způsobem;
- shromažďovány pro určité, výslovně vyjádřené a legitimní účely a nesmějí být dále zpracovávány způsobem, který je s těmito účely neslučitelný;
- přiměřené, relevantní a omezené na nezbytný rozsah;
- přesné a v případě potřeby aktualizované;
- uloženy ve formě umožňující identifikaci po dobu ne delší, než je nezbytné, s výjimkami pro archivaci, výzkum a statistiku; a
- zpracovávány s náležitým zabezpečením.
Správce odpovídá za dodržení zásad a musí být schopen je doložit („odpovědnost“).
Je souhlas vždy nutný?
Ne. Zpracování je zákonné, pouze pokud a do té míry, pokud je splněna alespoň jedna ze šesti podmínek čl. 6 odst. 1, a souhlas je jednou z nich.
Ostatní spočívají v tom, že zpracování je nezbytné:
- pro splnění smlouvy se subjektem údajů nebo pro opatření přijatá na jeho žádost před jejím uzavřením;
- pro splnění právní povinnosti správce;
- pro ochranu životně důležitých zájmů subjektu údajů nebo jiné fyzické osoby;
- pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci; nebo
- pro účely oprávněných zájmů správce či třetí strany, před nimiž nemají přednost zájmy subjektu údajů.
Článek 9 doplňuje podmínky pro zvláštní kategorie osobních údajů.
Kdy je souhlas platný?
Podle čl. 4 bodu 11 se „souhlasem“ subjektu údajů rozumí jakýkoli svobodný, konkrétní, informovaný a jednoznačný projev vůle, kterým subjekt údajů dává prohlášením či jiným zjevným potvrzením své svolení ke zpracování svých osobních údajů.
Správce musí být schopen doložit, že subjekt údajů udělil souhlas. Žádost o souhlas v písemném prohlášení, které se týká i jiných skutečností, musí být od nich jasně odlišitelná.
Při posuzování, zda je souhlas svobodný, se mimo jiné co nejvíce zohlední, zda je plnění smlouvy podmíněno souhlasem se zpracováním, které není pro plnění dané smlouvy nezbytné.
Lze souhlas odvolat?
Ano. Subjekt údajů má právo svůj souhlas kdykoli odvolat a odvolat souhlas musí být stejně snadné jako jej poskytnout. Před udělením souhlasu o tom musí být subjekt údajů informován.
Odvoláním souhlasu není dotčena zákonnost zpracování založeného na souhlasu před jeho odvoláním. Pokud bylo zpracování založeno na souhlasu a neexistuje pro ně žádný další právní důvod, může subjekt údajů dosáhnout výmazu údajů.
Co je oprávněný zájem?
Podle čl. 6 odst. 1 písm. f) je zpracování zákonné, je-li nezbytné pro účely oprávněných zájmů příslušného správce či třetí strany, kromě případů, kdy před těmito zájmy mají přednost zájmy nebo základní práva a svobody subjektu údajů vyžadující ochranu osobních údajů, zejména pokud je subjektem údajů dítě.
Orgány veřejné moci se na něj při plnění svých úkolů odvolávat nemohou.
Bod odůvodnění 47 poukazuje na přiměřené očekávání subjektu údajů a jako příklady uvádí zamezení podvodům a přímý marketing.
Soudní dvůr toto ustanovení vyložil; jeho rozsudky jsou uvedeny v části Judikatura na stránce článku.
Lze zpracovávat údaje o zdravotním stavu nebo jiné citlivé údaje?
Nařízení používá pojem „zvláštní kategorie osobních údajů“.
Zpracování osobních údajů, které vypovídají o rasovém či etnickém původu, politických názorech, náboženském vyznání či filozofickém přesvědčení nebo členství v odborech, a zpracování genetických údajů, biometrických údajů za účelem jedinečné identifikace fyzické osoby a údajů o zdravotním stavu či o sexuálním životě nebo sexuální orientaci je zakázáno, pokud nenastane jeden z deseti případů podle čl. 9 odst. 2.
Patří mezi ně:
- výslovný souhlas (pokud jej právo Unie nebo členského státu nevylučuje);
- pracovní právo a právo v oblasti sociálního zabezpečení a sociální ochrany;
- životně důležité zájmy;
- údaje zjevně zveřejněné subjektem údajů;
- právní nároky; a
- účely veřejného zájmu, zdravotní péče a výzkumu na základě práva se zárukami.
Od kolika let může dítě udělit souhlas online?
Je-li zpracování založeno na souhlasu a služby informační společnosti jsou nabízeny přímo dítěti, je zpracování osobních údajů dítěte zákonné, je-li dítě ve věku nejméně 16 let. Je-li dítě mladší 16 let, je zpracování zákonné pouze tehdy a do té míry, pokud souhlas vyjádřila nebo schválila osoba, která vykonává rodičovskou zodpovědnost k dítěti.
Členské státy mohou právním předpisem stanovit nižší věk, ne však nižší než 13 let.
Správce musí vynaložit přiměřené úsilí, aby takový souhlas ověřil, s ohledem na dostupnou technologii. Obecné smluvní právo členských států není dotčeno.
Kolik času má správce na vyřízení žádosti?
Správce musí subjektu údajů poskytnout informace o opatřeních přijatých na žádost podle článků 15 až 22 bez zbytečného odkladu a v každém případě do jednoho měsíce od obdržení žádosti.
Tuto lhůtu je možné v případě potřeby a s ohledem na složitost a počet žádostí prodloužit o další dva měsíce; správce musí subjekt údajů o prodloužení a jeho důvodech informovat do jednoho měsíce.
Pokud opatření nepřijme, musí do jednoho měsíce uvést důvody a možnost podat stížnost u dozorového úřadu a žádat o soudní ochranu.
Stojí žádost něco?
Zpravidla ne. Informace podle článků 13 a 14 a veškerá sdělení a opatření podle článků 15 až 22 a 34 se poskytují bezplatně.
Jsou-li žádosti zjevně nedůvodné nebo nepřiměřené, zejména protože se opakují, může správce uložit přiměřený poplatek zohledňující administrativní náklady, nebo odmítnout žádosti vyhovět; zjevnou nedůvodnost nebo nepřiměřenost dokládá správce.
Za další kopie údajů, o které subjekt údajů požádá, může správce účtovat přiměřený poplatek na základě administrativních nákladů.
Mohu získat kopii svých údajů?
Ano. Subjekt údajů má právo získat od správce potvrzení, zda osobní údaje, které se ho týkají, jsou či nejsou zpracovávány, a pokud je tomu tak, má právo získat přístup k těmto údajům a k informacím, například:
- o účelech;
- o příjemcích;
- o době uložení, je-li to možné;
- veškeré dostupné informace o zdroji; a
- o skutečnosti, že dochází k automatizovanému rozhodování podle čl. 22 odst. 1 a 4.
Správce musí poskytnout kopii zpracovávaných osobních údajů; na žádost podanou elektronicky se odpovídá v běžně používané elektronické formě, pokud subjekt údajů nežádá jiný způsob.
Právem získat kopii nesmějí být nepříznivě dotčena práva a svobody jiných osob.
Mám „právo být zapomenut“ a kdy ne?
Článek 17 přiznává právo na výmaz, které jeho nadpis nazývá také „právo být zapomenut“.
Správce musí osobní údaje bez zbytečného odkladu vymazat, je-li dán jeden ze šesti důvodů, například:
- údaje již nejsou potřebné pro účely, pro které byly shromážděny;
- subjekt údajů odvolal souhlas a neexistuje žádný další právní důvod; nebo
- údaje byly zpracovány protiprávně.
Právo se neuplatní, pokud je zpracování nezbytné:
- pro výkon práva na svobodu projevu a informace;
- pro splnění právní povinnosti;
- pro splnění úkolu ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci;
- z důvodů veřejného zájmu v oblasti veřejného zdraví;
- pro účely archivace, výzkumu nebo statistiky za podmínek čl. 17 odst. 3 písm. d); nebo
- pro určení, výkon nebo obhajobu právních nároků.
Mohu vznést námitku proti přímému marketingu?
Ano. Pokud se osobní údaje zpracovávají pro účely přímého marketingu, má subjekt údajů právo vznést kdykoli námitku, včetně profilování, pokud se týká tohoto přímého marketingu.
Po vznesení námitky již osobní údaje nesmějí být pro tyto účely zpracovávány. Subjekt údajů musí být na toto právo výslovně upozorněn nejpozději v okamžiku první komunikace, a to jasně a odděleně od jakýchkoli jiných informací.
Může o mně rozhodnout počítač sám?
Subjekt údajů má právo nebýt předmětem žádného rozhodnutí založeného výhradně na automatizovaném zpracování, včetně profilování, které má pro něho právní účinky nebo se jej obdobným způsobem významně dotýká.
To neplatí, pokud je rozhodnutí:
- nezbytné k uzavření nebo plnění smlouvy mezi subjektem údajů a správcem;
- povoleno právem Unie nebo členského státu s vhodnými zárukami; nebo
- založeno na výslovném souhlasu subjektu údajů.
V případě smlouvy a souhlasu musí správce zajistit alespoň právo:
- na lidský zásah;
- vyjádřit svůj názor; a
- napadnout rozhodnutí.
Kdy, komu a jak rychle se musí ohlásit porušení zabezpečení osobních údajů?
Správce musí porušení ohlásit dozorovému úřadu příslušnému podle článku 55 bez zbytečného odkladu a pokud možno do 72 hodin od okamžiku, kdy se o něm dozvěděl, ledaže je nepravděpodobné, že by porušení mělo za následek riziko pro práva a svobody fyzických osob.
Pozdější ohlášení musí obsahovat důvody zpoždění. Zpracovatel musí porušení ohlásit správci bez zbytečného odkladu.
Pokud je pravděpodobné, že porušení bude mít za následek vysoké riziko, musí je správce bez zbytečného odkladu oznámit i subjektu údajů, ledaže je splněna některá z podmínek čl. 34 odst. 3.
Správce musí každé porušení zdokumentovat.
Musí každý podnik vést záznamy o zpracování?
Ne každý. Každý správce musí vést záznamy o činnostech zpracování, za něž odpovídá, a každý zpracovatel záznamy o všech kategoriích činností zpracování prováděných pro správce.
Záznamy se vedou písemně, i v elektronické podobě, a na požádání se zpřístupní dozorovému úřadu.
To se nepoužije pro podnik nebo organizaci zaměstnávající méně než 250 osob, ledaže zpracování, které provádí:
- pravděpodobně představuje riziko pro práva a svobody subjektů údajů;
- není příležitostné; nebo
- zahrnuje zvláštní kategorie údajů nebo osobní údaje týkající se odsouzení v trestních věcech a trestných činů.
Kdo potřebuje pověřence pro ochranu osobních údajů?
Správce a zpracovatel jej musí jmenovat, pokud:
- zpracování provádí orgán veřejné moci či veřejný subjekt, s výjimkou soudů jednajících v rámci svých soudních pravomocí; nebo
- jejich hlavní činnosti spočívají v operacích zpracování, které vyžadují rozsáhlé pravidelné a systematické monitorování subjektů údajů, nebo v rozsáhlém zpracování zvláštních kategorií údajů nebo osobních údajů týkajících se odsouzení v trestních věcech a trestných činů.
V ostatních případech jej jmenovat mohou, a musí, vyžaduje-li to právo Unie nebo členského státu.
Písmeno c) v českém znění zní „nebo“ ve znění opravy ze dne 4. března 2021 (Úř. věst. L 74, s. 35); text původně zveřejněný v Úředním věstníku zněl „a“.
Kdy je nutné posouzení vlivu na ochranu osobních údajů?
Pokud je pravděpodobné, že určitý druh zpracování, zejména při využití nových technologií, bude mít za následek vysoké riziko pro práva a svobody fyzických osob, musí správce před zpracováním provést posouzení.
Vyžaduje se zejména v případě:
- systematického a rozsáhlého vyhodnocování osobních aspektů založeného na automatizovaném zpracování, včetně profilování, na němž se zakládají rozhodnutí s právními nebo obdobně významnými účinky;
- rozsáhlého zpracování zvláštních kategorií údajů nebo osobních údajů týkajících se odsouzení v trestních věcech a trestných činů; a
- rozsáhlého systematického monitorování veřejně přístupných prostorů.
Dozorové úřady zveřejňují seznamy operací zpracování, které posouzení vyžadují.
Lze osobní údaje předávat do USA nebo jiných třetích zemí?
Články žádnou zemi nejmenují; pro každou třetí zemi a mezinárodní organizaci platí stejné podmínky.
K předání může dojít, pokud Komise rozhodla, že daná země, území nebo určité odvětví v ní nebo daná organizace zajišťují odpovídající úroveň ochrany.
Bez takového rozhodnutí musí správce nebo zpracovatel poskytnout vhodné záruky, například závazná podniková pravidla nebo standardní doložky o ochraně údajů, a musí být k dispozici vymahatelná práva subjektu údajů a účinná právní ochrana.
Není-li dáno ani jedno, může k předání dojít pouze na základě výjimky podle článku 49, například výslovného souhlasu poté, co byl subjekt údajů informován o možných rizicích.
Kdo zajišťuje dodržování GDPR?
Každý členský stát musí pověřit jeden nebo více nezávislých orgánů veřejné moci (dále jen „dozorový úřad“) monitorováním uplatňování nařízení.
Každý z nich působí na území svého členského státu; mezi jeho úkoly patří monitorovat a vymáhat uplatňování nařízení a zabývat se stížnostmi a mezi jeho pravomoci ukládání správních pokut.
U přeshraničního zpracování jedná jako vedoucí dozorový úřad úřad hlavní nebo jediné provozovny.
Evropský sbor pro ochranu osobních údajů, složený z vedoucího jednoho dozorového úřadu z každého členského státu a evropského inspektora ochrany údajů, zajišťuje jednotné uplatňování nařízení. Subjekty údajů se mohou obrátit i na soud.
Kde si mohu stěžovat?
Každý subjekt údajů, který se domnívá, že zpracováním jeho osobních údajů je porušeno nařízení, má právo podat stížnost u dozorového úřadu, zejména v členském státě svého obvyklého bydliště, místa výkonu zaměstnání nebo místa, kde došlo k údajnému porušení.
Tento úřad musí informovat o pokroku a výsledku. Pokud se příslušný dozorový úřad stížností nezabývá nebo subjekt údajů do tří měsíců neinformuje, může se subjekt údajů proti němu obrátit na soud.
Možná je i žaloba proti správci nebo zpracovateli a subjekt údajů může pověřit neziskový subjekt, aby jednal jeho jménem.
Jak vysoké mohou být pokuty?
Správní pokuty musí být v každém jednotlivém případě účinné, přiměřené a odrazující.
Za porušení uvedená v čl. 83 odst. 4, například povinností správce a zpracovatele podle článků 8, 11, 25 až 39, 42 a 43, lze uložit pokuty až do výše 10 000 000 EUR, nebo jedná-li se o podnik, až do výše 2 % celkového ročního obratu celosvětově za předchozí finanční rok, podle toho, která hodnota je vyšší.
Za porušení uvedená v čl. 83 odst. 5 a 6, například základních zásad, práv subjektů údajů, pravidel pro předávání a nesplnění příkazu, lze uložit pokuty až do výše 20 000 000 EUR, nebo u podniku až do výše 4 %, podle toho, která hodnota je vyšší.
Mohu žádat náhradu újmy?
Každá osoba, která utrpěla hmotnou či nehmotnou újmu v důsledku porušení nařízení, má právo obdržet od správce nebo zpracovatele náhradu.
Správce zapojený do zpracování odpovídá za újmu způsobenou zpracováním, které je v rozporu s nařízením; zpracovatel jen tehdy, pokud nesplnil povinnosti stanovené specificky pro zpracovatele nebo jednal nad rámec zákonných pokynů správce nebo v rozporu s nimi.
Každý z nich se odpovědnosti zprostí, prokáže-li, že nenese žádným způsobem odpovědnost za událost, která újmu způsobila.
Soudní dvůr toto ustanovení vyložil; jeho rozsudky jsou uvedeny v části Judikatura na stránce článku.
Je GDPR nařízení, nebo směrnice, a záleží ještě na vnitrostátním právu?
Jde o nařízení, nařízení (EU) 2016/679. Podle jeho závěrečné formule je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
Vnitrostátní právo má význam tam, kde mu nařízení ponechává prostor nebo kde to vyžaduje. Například členské státy:
- mohou upravit pravidla pro zpracování založené na právní povinnosti nebo na úkolu ve veřejném zájmu;
- mohou snížit věk pro souhlas dítěte, ne však pod 13 let;
- musí uvést ochranu osobních údajů do souladu se svobodou projevu a informací; a
- musí stanovit pravidla pro jiné sankce.
Každý členský stát také zřizuje vlastní dozorový úřad.
Odkdy se GDPR použije a co nahradilo?
Použije se ode dne 25. května 2018. Vstoupilo v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Zrušilo směrnici 95/46/ES s účinkem ode dne 25. května 2018. Odkazy na tuto směrnici se považují za odkazy na nařízení a odkazy na pracovní skupinu zřízenou článkem 29 této směrnice za odkazy na Evropský sbor pro ochranu osobních údajů.
Co je mechanismus jediného kontaktního místa?
Články tento pojem nepoužívají; body odůvodnění 127 a 128 hovoří o „mechanismu jediného kontaktního místa“ pro spolupráci mezi vedoucím dozorovým úřadem a dalšími dotčenými dozorovými úřady.
Podle článků je dozorový úřad hlavní nebo jediné provozovny správce či zpracovatele příslušný jednat jako vedoucí dozorový úřad pro jeho přeshraniční zpracování postupem podle článku 60 a je pro toto zpracování jeho jediným partnerem.
Jiný úřad se může zabývat případem, který se týká pouze jeho členského státu. Pravidla se nepoužijí na zpracování prováděné orgány veřejné moci nebo soukromými subjekty na základě čl. 6 odst. 1 písm. c) nebo e).
Vztahuje se GDPR na novináře a výzkumníky?
Ano, s prostorem pro výjimky. Členské státy musí právním předpisem uvést ochranu osobních údajů do souladu se svobodou projevu a informací a pro zpracování pro novinářské účely nebo pro účely akademického, uměleckého či literárního projevu musí stanovit výjimky nebo odchylky od kapitol II až VII a IX, je-li to nezbytné k uvedení obou práv do souladu.
Zpracování pro účely vědeckého či historického výzkumu nebo pro statistické účely podléhá vhodným zárukám; právo Unie nebo členského státu může stanovit odchylky od práv podle článků 15, 16, 18 a 21, pokud by tato práva pravděpodobně znemožnila nebo vážně ztížila dosažení konkrétních účelů a odchylky jsou nezbytné.